Snídat není čas

Kdo nelže,
ten asi špatně krade,
ženy jsou věrné jen svému cyklu,
pomalu docházejí vždy tak veselý
český hodiny.
V každým je kus kostela
a deset deka z hraběte de Sade,
v někom taky nic…,
místo mozku kus zatuchlé koniny.
Světáci kupují ruský čepice
a ke smažáku ulamují knedlík a já se
těším dneska do vinárny víc než do evropský
kavalérie…
Unyle běží pokus o hru na chléb a hry,
jenže je jich plno,
všude kolem,
ráno vstanou a necítí vůbec nic…
Českou kotlinu obletuje bubák veseloučké letargie
/ a za Tebe někdy blbě mi je /.
Proto chápu, proč už do postele
nenosíš i bez podvazků snídaně.
Natož na vidličku!
Není komu a pak
na lásku nejsou zbraně…!